[CZ] – CZECH OPENARENA CLAN

Jednosměrný lístek na Rudou planetu sníží několikrát náklady  

Vyslání lidské posádky na Mars, která by tam již zůstala bez možnosti návratu doporučuje profesor Dirk Schulze-Makuch z Washington State University. Společně s kolegou Paulem Daviesem načrtli pro Journal of Cosmology myšlenku mise, jejímž cílem by bylo osídlení čtvrté planety sluneční soustavy. Běžné plány vyslání na Mars dosud počítaly s cestou tam a zpět. Ovšem taková mise není dohledném časovém horizontu realizovatelná, protože si žádá nesmírné náklady. Pokud by se však letělo pouze tam, náklady okamžitě klesají několikrát. Projekt by ovšem musel počítat s pokusem o dlouhodobou kolonizaci planety.

Mars zatím podle autorů článku představuje nejslibnější cíl pro vybudování nezávislé lidské kolonie mimo Zemi. Schulze-Makus s Daviesem argumentují, že Mars je v mnoha ohledech podobný Zemi. Především má přiměřenou gravitaci, atmosféru (byť velmi řídkou), zásoby vody a oxidu uhličitého, společně s výskytem všech důležitých hornin. Mimo Venuše je Zemi také nejblíže, takže cesta na Mars i za použití současných raketových pohonů trvá půl roku.

Úkol pro čtyři neohrožené

Dlouhodobé budování osídlení Marsu by podle Schulze-Makucha mohlo začít vysláním čtyř astronautů na dvou vesmírných lodích. Každá by byla vybavena přistávacím modulem s dostatečnými zásobami pro vytvoření základny na Marsu. „Byl by to první krok k trvalému lidskému osídlení na Marsu," říká profesor, který zdůrazňuje, že rozhodně cynicky neplánují obětování dobrovolníků na oltář vědy.

Přistání lidí na Marsu v představách malíře NASA

První kolonizátoři by neměli dlouho zůstat sami a podobně jako v případě programu Apollo, by se měly další starty v podobném rozsahu pokračovat.
„Bylo by to skutečně jen málo odlišné od příchodu prvních osadníků do Severní Ameriky, kteří opouštěli Evropu bez očekávání, že by se měli někdy vrátit zpět," vysvětluje Davies. „ Průzkumníci jako Kolumbus, Frobisher, Scott a Amundsen, sice nevyrážely na své cesty se záměrem zůstat v tušených zemích za obzorem, nicméně brali na sebe nesmírné riziko, protože existovala vysoká pravděpodobnost, že neuspějí."

Podle autorů by kolonisté-průzkumníci byli hlavně zpočátku závislí na pravidelném zásobování ze Země. Postupně by však rozšiřovali využívání marťanských zdrojů. V okamžiku, kdy by tyto lidské výspy dosáhly soběstačnosti, by mohla začít další etapa rozsáhlejší kolonizace. Projekt se musí podle autorů odrazit od nalezení vhodného místa pro vybudování základny, nejlépe ve spojení s nějakou již existující jeskyní a dalšími potřebnými zdroji – především vody a hornin.

Soběstačná kolonie

„Na Marsu jsou poměrně velké jeskyně vzniklé v souvislosti s dávnou sopečnou činností, které jsou v nižších „nadmořských" výškách, v jejichž nitru by mohl být led, podobně, jako na Zemi," říká Schulze-Makuch s tím, že led by řešil zásobování kolonie vodou a kyslíkem. Jeskyně by navíc poskytla ochranu před UV a ionizačním zářením, protože Mars nemá ozonový, ani magnetosférický štít, jako Země.

Podzemní plantáže v plánech NASA

Oba vědci navíc zdůrazňují, že autonomní osídlení Marsu poskytne lidstvu záchranou loď pro případ možné apokalyptické katastrofy, která by mohla postihnout modrou planetu. Zároveň by mise na Marsu mohla zintenzívnit pátrání po předpokládaných stopách života, které by napověděly, zda se evoluce ubírá podobnými cestami jako na Zemi i jinde ve vesmíru.

Oba autoři tvrdí, že na Marsu se skrývá bohatství informací, které nebudou moct ani vylepšené robotické sondy posbírat a zanalyzovat. Zároveň autoři tvrdí, že nadnárodní mise by měla pro Zemi i význam v podobě formování multikulturního a multinárodního společenství s možnými zisky i pro sociální a politickou situaci na starém světě.

Podobná mise podle autorů navíc může posílit nejen mezinárodní spolupráci, ale oživit i objevitelského ducha se schopností brát na sebe riziko.